Milý deníčku… Ahoj!
Já jsem Cindy a jedním z mých předsevzetí pro rok 2018 bylo začít si psát deníček, ve kterém si pomocí písmenek uchovám všechny své zážitky. Jednou, až vyrostu, tě otevřu a budu na všechno vzpomínat!!
Asi by bylo jednodušší začít psát od doby, kdy jsem nastoupila do Bradavic, abys postupně poznal všechny mé boží přátelé a chápal pocity, které ve mně určití lidé vyvolávají. Jenže to bych se musela vrátit o celej jeden rok a ještě víc! Nehledě na to, že během jednoho roku se toho semele tolik, že pochybuji, že bych si na všechno vzpomněla. Takže raději začnu něčím, co se odehrálo před pár dny a z čeho budu mít radost zřejmě ještě hooodně dlouho! Vánoce!!!
Miluju Vánoce, jako že fakt moc! Miluju sníh, miluju tu atmosféru, miluju koledy, miluju cukroví a samozřejmě ze všeho nejvíce miluju dárečky! Ráda je dostávám, ale ještě raději je dávám. Letos jsem na dárečcích rozhodně nešetřila a jak jsem následně zjistila, ostatní na dárečcích pro mě také nešetřili. Ale to už předbíhám! Vánoční nákupy jsem zahájila již začátkem prosince – nebudu přeci stresovat na poslední chvíli, že jo! Doprovod mi dělala moje nejlepší kamarádka Avaline, o které toho, deníčku, ještě hodně uslyšíš, protože spolu děláme téměř vše. Pro ni jsem měla už dávno koupený řetízek z bílého zlata s přívěskem meče Godrika Nebelvíra – ona je totiž Avaline z Nebelvíru. Stál sice hodně penízek, ale časem poznáš, jak moc je pro mě Avaline důležitá, takže mi nebylo líto za dárečky pro ni utratit.
Sice jsem plánovala, že budu na trzích nesobecky kupovat věci jen pro ostatní, ovšem jakmile jsem viděla, že si Laurie otevřela stánek s šatičkami, musela jsem prostě jedny mít! Laurie, což je starší holčina z Havraspáru, kterou jsem si v poslední době oblíbila, má totiž boží styl, takový… elegantní! A navíc je na mě strašně milá, takže jsem ji chtěla udělat nějakou tržbu, když poraženecky přiznala, že v ten den ještě nic neprodala. Na její cennou radu jsem si koupila fialové šatičky s botičky na vysokém podpatku, které však budu moci světu ukázat až další rok, protože mi teď jsou velké. Navíc neumím chodit v podpatcích!! Naštěstí mi však Laurie slíbila, že mě v tom naučí chodit a rovnou mi sdělila svůj učební plán. Na to už se strašně těším, ačkoliv se trochu bojím, že mi ty botičky způsobí několik pádů! Na druhou stranu by byla velká škoda je mít zavřené ve skříni a nikdy nenazout. Takže jo, kromě toho, že jsem nakoupila dárečky svým kamarádům, jsem udělala maličkou radost i sobě!
24. prosinec se nesl v absolutně božím vánočním duchu. Jediným nepříjemným zážitkem bylo tahání kupy dárečků přes několik pater do vstupní síně, kde jsem je naskládala do truhel – samozřejmě po boku Av, duh. Pro změnu však skvělým zážitkem pro mě byla slavnostní večere, růžička od Fina v jejímž doprovodu mě pozval na společné strávení silvestrovského večera, a pak taky zpívání koledy u kolejního stromečku s lidmi z Havraspáru. Do této doby jsem s nimi nikdy moc nemluvila, většina je totiž o dost starší jak já, takže se jich tak trochu bojím. Co když se budou během povídání se mnou nudit?! To nechci! Většinou je tedy jen pozdravím a dál si kráčím po svých. Když se mě však June optala, jestli se k nim posadím, souhlasila jsem, protože byly Vánoce a já je nechtěla trávit sama na pokoji – byla už totiž večerka, takže jsem musela být na koleji. Ale víš co?! Tentokrát jsem byla ráda.
Zjistila jsem, že havraspárští jsou neskutečně boží!! Nejraději mám June, protože na mě byla zatím nejhodnější. Na Magosu, což je ostrov, na kterém jsme byli s Havraspárem a Nebelvírem o letních prázdninách, se mě na trzích zeptala, jestli jsem si koupila vše, co jsem chtěla. Nejdříve jsem si říkala, jestli bych se zdvořilosti neměla taky takhle ostatních ptát, ale potom mi došlo, že se ptá kvůli tomu, že by mi kdyžtak něco koupila! V podstatě to samé se opakovalo i v Londýně, kde jsem ji ukazovala cestu do papírnictví. No a samozřejmě si mě totálně získala šperkovnicí, kterou mi dala na Vánoce s rozkošným vzkazíkem. Hned po ní je mojí oblíbenkyní samozřejmě Laurie, pak taky Viann a Abby! S kluky se tolik nebavím (teda až na Fina, ale o tom později!), ale Stuart, sedmák, na mě taky bývá pokaždé milý a prý mi rád věnuje své některé knížky, na které se mi třesou kolena už teď! Pokud dodrží své slovo, tak mi po něm bude další rok hooodně smutno. Teda, ono by mi bylo smutno i tak, ale chápeš!
Tak jo, dost žvanění, jde se na 25. prosinec! Z toho dne se mi roztéká srdíčko ještě teď. Po probuzení jsem totiž ve svém pokojíčku nalezla velkou kupu dárečků!!!
Nemohla jsem věřit svým očím. To si na mě vzpomnělo tolik lidí?! To mě má TOLIK lidí rádo? Hbitě jsem vstala a začala dárečky počítat. 19!!!!!! (vlastně 20, Connie mi ten svůj musel předat osobně a k tomu pronést sentimentální řečičky, což bylo mega rozkošné).
Nejvíce dárečků mi dala Avaline (4!!!) a jelikož ví, jaký milovník sladkostí jsem, dala mi jich celou kupu! Pak taky lotroskop, protože se pořád něčeho bojím, barvu na vlasy, řetízek, čajovou sadu a plno dalších věcí! Rudy, další velice důležitá osůbka v mém životě, mi dal taky kupu věcí, ale nejvíce se mi asi líbila kabelka, kterou jsem světu ukázala hned na Silvestra! Dáreček jsem taky dostala od North, což je holčina ze Zmijozelu, která se mnou chodí do druháku. North je skvělá, ale bohužel mimo hodiny spolu netrávíme skoro žádný čas, což mě mrzí. Každopádně mi dala stříbrný plášť, který určitě unosím! Další dáreček byl od Nessie, holky z Mrzimoru, se kterou si ráda povídám kdykoliv je příležitost. Navíc mi dala sadu na horkou čokoládu, čímž si u mě šplhla (stejně jako June) na ten nejvyšší možný level! Dva dárečky pak byly od Fina, který mi taky věnoval spoustu sladkostí a mimo další věci i jakýsi divný lektvar, na jehož účinky se jej ještě musím zeptat. To má být jako nějaký prank nebo co?! Každopádně, deníčku, o Finovi toho taky ještě dost uslyšíš, protože se držíme za ručičky a dáváme si pusinky! Teda, většinou mu je dávám já.
Kolejní dárek, který se skládal z čajové sady, mě taky velmi potěšil a stejně tak i dárek od rodičů, kteří mi dali kupu oblečení, penízky a pak taky stylovou tašku s nápisem „Use your brain“ – jde vidět, že mě znají! Kromě šperkovnice, kterou mi dala June, jsem pak taky dostala mega stylový outfitek od Laurie, který jsem musela vytáhnout hned na Silvestra, nádherné ponožky od Barryho, našeho primuse!, sladkosti od Stuarta a krutopřísnou lávovou lampičku od Abby, která mi k dárečku přidala ještě mega boží kabelku. Dlouho jsem si myslela, že mě v Havraspáru moc nemusí – respektive mě přehlíží – ale mýlila jsem se a dost lituju, že jsem ani jednomu nedala alespoň vánoční cukroví. No, deníčku, příští rok to samozřejmě napravím a koupím jim takové dárečky, ze kterých nebudou schopni popadnout dech! Dárky jsem překvapivě dostala i od prváků – Rivera a Maxe. O Riverovi taky hodně uslyšíš, s ním jsem totiž vyrůstala a jelikož teď nastoupil do Bradavic, trávíme spolu většinu času i tady. River mi dal také sadu na horkou čokoládu společně se šálou a hezkým vzkazíkem a Max mi dal moc hezký náramek! Dodatečný dárek jsem pak dostala i od Connieho, se kterým taktéž trávím hodně času. Týjooo, já mám těch kámošů!! Moc hezký dáreček, zrcátko!, jsem dostala i od Tajného Santy, který se nepodepsal, jen zmínil, že je ze Zmijozelu. Odtud zase tolik lidí neznám, ale vážně doufám, že to nebyl Leon! Fuu, už mě docela bolí ručka, ale myslím, že společně se zážitky z Vánoc jsem ti i hezky představila lidi, se kterými trávím svůj čas. Ono jich je teda ještě víc, ale o tom ti napíšu zase jindy! Opatruj se a prosím, zůstaň schovaný! Vážně nechci, aby si moje zápisky někdo četl!!!
